Monitorace krevního tlaku

 Měření krevního tlaku je součástí každé preventivní prohlídky u praktického lékaře.
Pacient je po příchodu do ordinace nejprve usazen a uklidněn, aby výsledek měření nebyl ovlivněn stresem nebo jinými nepříznivými faktory.

Na obnaženou pacientovu paži do výši srdce se umístí nafukovací manžeta tonometru. Nejčastěji se jedná o tonometr rtuťový, který je zároveň i nejspolehlivější.

Lékař nafoukne manžetu tlakem, který převýší tlak krve v pažní tepně a průtok tepnou se uzavře. Poté pomalu upouští a fonendoskopem umístěným v loketní jamce naslouchá, kdy se proud krve obnoví a objeví se specifické Korotkovy ozvy, které umožňují stanovit hodnoty tlaku krve.

Domácí měření krevního tlaku

Kromě rtuťových tonometrů existují i tonometry automatické nebo poloautomatické, kterými si může pacient měřit tlak v domácím prostředí každý den a k lékaři pak přinese zaznamenané hodnoty. V současné době se doporučuje, aby byla prováděna dvě ranní a dvě večerní měření během tří pracovních dnů v týdnu.
Vyskytují se ve formě pažních nebo zápěstních měřičů, zápěstní však nejsou příliš spolehlivé. Pro správné použití je potřeba pacienta důkladně poučit nejen o používání přístroje, ale především o významu naměřených hodnot.

Holterova monitorace krevního tlaku

 Jedná se o 24 hodinové ambulatní měření krevního tlaku. Přístroj je umístěn nejčastěji za opaskem nebo přes rameno s napojením na měřící manžetu tonometru. V lékařem stanovených intervalech je pak během celého dne zaznamenávána aktuální hodnota krevního tlaku. Zpravidla se provádí 2 - 4 měření za hodinu v průběhu dne a 1 –2 měření v nočních hodinách. 

Jsou tak získány informace o hodnotách krevního tlaku pacienta v běžném životě, které lépe vypovídají o stupni závažnosti onemocnění než hodnoty měřené v ambulanci.

Používá se pro upřesnění diagnózy hypertenze nebo pro vyloučení psychicky podmíněného syndromu bílého pláště.

Tak je možné stanovit dvě hodnoty krevního tlaku, tzv. systolický a diastolický tlak. U zdravého jedince je zpravidla naměřena hodnota do 120 až 129 systolický a 80 až 90 diastolický tlak v mm Hg.

Aktuální hodnota tlaku krve je ovlivňována řadou vlivů – fyzickou zátěží, psychickými faktory, vykazuje také celodenní kolísání. Pro správnou diagnostiku je potřeba sledovat tlak pacienta dlouhodobě opakovaným měřením v přibližně stejnou dobu.

U třetiny pacientů se vyskytuje tzv. syndrom bílého pláště, psychicky podmíněná hypertenze – zvýšení tlaku podvědomým strachem, obavami pacienta. Vyskytuje se pouze při měření v ordinaci lékaře. Při měření doma pak tonometr ukazuje normální hodnotu.

Hypotenze je charakterizována hodnotou systolického tlaku pod 100 mmHg. Často se vyskytuje u mladých dívek, kdy není příznakem nemoci, může však způsobovat omdlévání nebo mžitky před očima při vstávání.

Závažnější je hypotenze při život ohrožujících stavech, kdy dochází ke krvácení, nebo doprovází rozsáhlé popáleniny, infarkt myokardu aj.

Hypertenze je naopak zvýšení tlaku krve nad hodnotu 140 mm Hg systolického tlaku a 90 mm Hg diastolického. Jedná se o nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému.

Až v 95 % případů její přesnou příčinu neznáme, proto se označuje jako tzv. esenciální hypertenze. Pravděpodobně se jedná o kombinaci genetických predispozic a faktorů vnějšího prostředí jako je zvýšený příjem soli, obezita, alkohol, nedostatek pohybu a stres.

U zbylých 5 % je důsledkem onemocnění ledvin nebo endokrinních žláz.

Hypertenze se často nemusí nijak projevovat, nebolí, a je až náhodně zjištěna při měření tlaku, někdy jsou však přítomny nespecifické příznaky jako bolesti hlavy, poruchy spánku, únava.

V kombinaci s nadváhou, cukrovkou a vysokou hladinou cholesterolu vede k rychlejšímu rozvoji aterosklerózy, u tepen srdce dochází k rozvoji ischemické choroby srdeční, která může vyústit až v infarkt myokardu.

Při postižení mozkových tepen k cévní mozkové příhodě. Postiženy jsou i tepny očí a ledvin.