Očkování proti tetanu

Tetanus je infekční onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani, která bývá součástí normální flory zažívacího traktu zvířat i lidí. Bakterie se výkaly dostává do půdy, kde může přežívat i několik desítek let. Lidé se infikují ranou, která je obvykle hluboká a často i nepatrná, způsobenou hřebíkem, třískou nebo jinými řeznými předměty.

V bývalém Československu bylo již v roce 1958 zavedeno celoplošné povinné očkování proti tetanu u dětí. Poslední dávku této vakcíny dostane člověk v rámci dětského očkování ve čtrnácti letech, poté by se mělo přeočkování provádět každých 10 let, nebo při úraze.

Onemocnění se u nás vyskytuje díky očkování zřídka. Projevuje se místními nebo celkovými bolestivými křečemi svalstva, pacient je při plném vědomí. Prognóza závisí na včasné léčbě, často je onemocnění smrtelné.

Očkování

Přeočkování se provádí jednou dávkou nitrosvalově vždy po 10 letech. Jestliže od posledního přeočkování proti tetanu uplynula doba delší než 15 let, je nutné podat tři dávky očkovací látky (druhá dávka se podává za 6 týdnů po dávce první a třetí dávka za 6 - 9 měsíců od druhé).

Pokud se člověk zraní, je přeočkován proti tetanu jednou dávkou vakcíny, pokud od posledního přeočkování uplynulo 5-15 let. Do pěti let od posledního očkování se nepřeočkovává.

Nežádoucí účinky

Jsou vzácné.  V místě podání vakcíny může dojít k lokální reakci různého rozsahu (tj. začervenání, otoku, bolestivosti, ojediněle provázené zduřením regionálních mízních uzlin), ustupující obvykle bez terapie. Celková reakce se nejčastěji projeví teplotou, bolestí hlavy a svalů, únavou.