Očkování proti žloutence typu B

 Synonyma: virová hepatitis B, virová žloutenka B, VHB. Onemocnění způsobuje virus, který nemocnému člověku, nebo nosiči koluje v krvi. Přenáší se kontaktem s krví infekčního člověka (přes poranění),

z matky na dítě při porodu, pohlavním stykem. K přenosu dochází

u narkomanů při půjčování injekčních jehel a stříkaček, ve zdravotnických zařízeních při nedodržení zásad desinfekce, sterilizace a manipulace

s biologickým materiálem. Dříve i transfúzí (nekontrolované krve). Inkubační doba je 50 – 180 dnů. Projevuje se nevolností, nechutenstvím, bolestí v pravém podžebří, ne vždy pak zežloutnutím očního bělma, kůže, světlou barvou stolice a naopak tmavou močí. Může však proběhnout i zcela bez příznaků. Nemocný se může uzdravit, někdy však dochází k rozvoji celoživotní chronické infekce, nebo nosičství. Vyskytuje se na celém světě. Oblasti s největším výskytem jsou hlavně v Asii a Africe.

Očkování proti hepatitidě B je vhodné zejména pro:

• osoby, které cestují do oblastí s vysokým výskytem virové hepatitidy typu B
• osoby, které se do kontaktu s hepatitidou B dostávají v rámci své profese (zdravotníci, hašiči, policisté)
• hemodialyzované a imunodeficitní pacienty
• novorozence infikovaných (HbsAg pozitivních) matek, kterým se první dávka podává do 24 hodin po narození

Průběh očkování

Vakcína se podává nitrosvalově. Základní očkování proti virové hepatitidě typu B představují tři dávky – druhá dávka se podá měsíc po první, třetí dávka potom šest měsíců po první dávce. Pokud je nutno získat ochranu proti hepatitidě typu B rychleji, je možné podat třetí dávku již dva měsíce po první. V takovém případě je ale nutné podat ještě 4 dávku po roce od první. Ochrana proti hepatitidě B je celoživotní.